Umím krásně tancovat a zpívat u ohně, ruším sousedy hlasitou hudbou, v
bytě je nás 20, nepracuju a záměrně si dělám děti, abych se měl moc
dobře. Jsem dobrý v kapsářství, kuplířství a cvičení medvědů. Kdysi jsem hodně kradl koně,
ale už jsem je neměl kam dávat. Také si rád sednu na lavičku v parku
nebo na náměstí. Sedím tam rád, protože vám to vadí.
Měl jsem asi trochu štěstí. Na prostředí, přátele, školu a učitele,
rodinu a hlavně matku, která mě, sestru i bratra za použití všech
možných i nemožných donucovacích prostředků přinutila vystudovat VŠ.
Říkala nám, že vzdělání nám nikdo nemůže vzít, že to díky němu bude o
něco lepší. A o něco lepší to je. Jen ty koně pořád není kam dávat.
A taky mám někdy pocit, jako bych pořád musel dokazovat, že jsem "úplně
normální člověk“. Vlastně kdykoliv mám jít někam, kde mě neznají.
Někdy je to docela sranda. Jako když jdete na pracovní jednání domluvené
po telefonu. Víte, že ze všeho nejmíň bude
očekávat Roma. To zděšení, ten údiv! Pravdou je, že tohle mě spíš někdy
těší a dokážu z toho čerpat energii pro další boj. Ten šok některých
lidí opravdu stojí za to. Zřejmě občas někomu trochu rozvrátím jeho
pohled na svět. A to je dobře. Mám z toho kolikrát větší radost než si
sednout na lavičku na náměstí.
@LexOlah